na Blog.cz

Další díl pořadu Café Barrandov, tentokrát na téma "Věštba se naplnila" uvidíte tento čtvrtek od 21:20 na TV Barrandov. Hosty talk show budou Dagmar Kludská a a Marcela Košanová.

Upoutávka

V pořadu se dozvíte i podrobnodsti o svatbě Venduly Auš Svobodové. Nezapomeňte se dívat v sobotu 26. března na TV Barrandov od 21:55.

zdroj: www.barrandov.tv

Nadační fond Kapka naděje daroval 17. března pražské Fakultní nemocnici Na Bulovce další přístroje, jež budou pomáhat zdejším zdravotníkům zkvalitňovat péči o ty nejmenší. Dva inkubátory Isolette C200 dostalo neonatologické oddělení nemocnice. Předání daru se zúčastnila prezidentka Kapky naděje Vendula Auš Svobodová a také Česká Miss 2006 Renata Langmanová.

"Jsem velice ráda, že se i mladší generace zajímá o charitativní činnost a velmi si vážím Renatiny pomoci. Věřím, že jakýkoli dobrý skutek dělá celou společnost lepší," řekla prezidentka NF Kapka naděje Vendula Auš Svobodová.

Jak přispět?

Jednorázová DMS. Odešlete dárcovskou SMS ve tvaru DMS KAPKANADEJE na telefonní číslo 87 777. Cena DMS je 30 Kč, NF KAPKA NADĚJE obdrží 27 Kč.
DMS Roční podpora. Nyní můžete nově přispívat pravidelně každý měsíc po dobu jednoho roku. Stačí odeslat SMS ve tvaru DMS ROK KAPKANADEJE na číslo 87 777 a každý měsíc Vám bude automaticky odečtena částka 30 Kč.
Více informací najdete na www.darcovskasms.cz.

zdroj: www.florence.cz

"To, že děti zlobí, je důkazem toho, že jsou zdravé, tak to má být," vysvětluje podtitul Vendula Auš Svobodová, prezidentka Nadačního fondu Kapka naděje. I letošní koncert byl hlavně o nich, o dětech, které měly to štěstí, že jejich příběh skončil dobře. Přímý přenos spolu s prezidentkou nadace Vendulou Auš Svobodovou opět po roce moderoval Petr Šiška.

"Tenhle koncert je vždycky velká loterie, protože je to přímý přenos, který má 90 minut, je tam spousta účinkujících, dá se říct i spousta záludností, protože pracujete s dětmi, u kterých nemůžete čekat, zda odpoví tak, jak jsme si to nacvičili na zkoušce," popisuje Petr Šiška.

Kapku naděje přišli letos podpořit hvězdy českého šoubyznysu - třeba Helena Vondráčková, Michal David, Petr Kolář nebo skupina Kabát. "My jsme tady jako nějaké překvapení nebo dárek, protože ten dotyčný chlapec měl přání, že by chtěl na této akci Kapka naděje vidět skupinu Kabát. My jsme s tím souhlasili," objasňuje jednu z motivací pro účast kapely Kabát její zpěvák Josef Vojtek.

A Kapka naděje byla letos opět úspěšná. Podařilo se jí získat víc než 9,5 milionu korun. Částka teď půjde na nákup speciálního vybavení dětských onkologických center. Lidé nadaci přispěli jednak sponzorskými dary nebo i prostřednictvím dárcovských SMS zpráv.

zdroj: www.ct24.cz, www.kapkanadeje.cz

Svobodová, která na TV Barrandov nyní připravuje vlastní talk show, by se chtěla tento rok více zaměřit na rodinný život a s manželem si pořídit nejméně jedno dítě. "Spoléhám na to, že vše zlé je už za mnou a že se nám s Patrikem podaří mít další dítě," svěřila se v pořadu Prominenti Svobodová.

Zároveň dodává, že si přeje holčičku, o kterou v minulosti přišla. "Jakubovi jsem řekla, že měl sestřičku, která zemřela. On mi na to odpověděl, že to není možné, že malé děti nejsou nemocné, že neumírají," zavzpomínala Vendula, která už si v životě protrpěla dost. Nejdříve úmrtí dcery na leukémii, poté tragická smrt manžela Karla Svobody.

Kdyby se Svobodové nepodařilo otěhotnět přirozenou cestou, zvažuje možnost adopce. "V dětském domově ve Zlíně jsem si už vyhlédla krásná dvojčata, chlapce," prozradila Svobodová.

zdroj: www.blesk.cz

Při zodpovídání dotazů si někdy vypomůže frázovitou větou, kterou je možné aplikovat prakticky na cokoliv. A není se čemu divit, už jedenáct let se jí lidé ptají na tatáž témata. Ve společnosti, která odsunula smrt, nemoc a bolest do komory obezřetného ticha, ona otevřeně mluví o umírání malých dětí. Každá druhá věta, která člověka napadne při pokusu popsat dojem z této osobnosti, se jeví jako přitažené klišé. Ale co naplat, Vendula Auš Svobodová je zkrátka žena, která si vytrpěla množství bolestivých životních zásahů a dokázala je využít ve prospěch ostatních. Neustále opakuje, komu všemu je vděčná, celá řada rodičů a dětí ale vděčí za své štěstí právě jí.

Nadační fond Kapka naděje byl založen s cílem podporovat transplantační centrum a hematologické oddělení na II. dětské klinice Fakultní nemocnice Motol. Ohrozila akce Děkujeme, odcházíme fungování oddělení?
Oddělení, se kterými spolupracujeme, je více, nadace podporuje přes třicet nemocnic po celé České republice. Konkrétně z hematologicko-onkologického oddělení v pražském Motole neodešel ani jeden lékař. Tito lékaři léčí děti podle mezinárodních protokolů, které jsou dány celosvětovým výzkumem, a každý z nich má zodpovědnost za svého pacienta.

Co si o hromadných odchodech lékařů myslíte?
Na začátku jsem si myslela, že lékaři nezvládnou dotáhnout akci do konce, ale to si asi myslelo víc lidí. Čekala jsem, že to bude stejné jako vždy, kdy my Češi něco řekneme a pak to tak není. A dotáhnou, tak gratuluji. Je to úspěch. Lékaři v České republice samozřejmě nejsou oceněni tak, jak by měli být, protože rozhodují o našem zdraví, o našem životě a provádějí často opravdu těžké operace, těžké zásahy a léčení. Někteří lidé dělají daleko méně záslužnou práci a jsou ohodnoceni mnohem lépe.

Od loňského roku existuje i slovenská sestra nadace Kvapka nádeje. Jak nápad vznikl?
Ten nápad jsem nosila v hlavě šest let a chtěla jsem vstoupit na slovenský trh v roce 2007. V roce 2006 jsem pro nadaci Kvapka nádeje dokonce uspořádala zahajovací tiskovou konferenci. Bohužel se ale v lednu stala tragická událost v naší rodině a fyzicky ani psychicky jsem nebyla schopná to dotáhnout do konce. Takže dnes přišel ten správný čas, po deseti letech. Já to říkám tak, že jsem si chtěla pořídit miminko, tak jsem si ho pořídila na Slovensku.

Měla jste nějaké problémy s organizací?
Vůbec ne, všechno probíhalo v pohodě. I slovenští lidé zareagovali velice pozitivně, během slavnostního galavečera Noc Nádejí 2010 jsme vybrali téměř 200 000 euro. Peníze jsou určeny na rekonstrukci a dostavbu transplantační jednotky kostní dřeně na hematologicko-onkologickém oddělení II. dětské kliniky v Bratislavě.

Vidíte nějaký rozdíl v tom, jak reagují na charitu Češi a Slováci?
Oni jsou takoví entuziastičtější. Řekla bych, že Slováci jsou někdy větší srdcaři, ale to pochopitelně záleží případ od případu. Mám zkušenosti, že lidé, kteří by opravdu mohli něco věnovat na charitu, vám mnohdy nepřispějí, a student na ulici vám dá poslední padesátikorunu.

Zatímco na Slovensku šlo o první koncert, zprostředkuje Česká televize 5. února v hlavním vysílacím čase už jedenáctý přímý přenos benefičního koncertu. Co na diváky čeká?
Během večera představíme příběhy sedmi dětí, které nad nemocí vyhrály, a zároveň bude každému z nich splněno nějaké přání. A protože dětské fantazii se meze nekladou, čeká diváky při plnění těchto přání mnoho překvapení, dokonce mohu prozradit, že se na pódiu v rámci přímého přenosu objeví živé zvíře.
Samozřejmě během večera vystoupí i řada umělců, mezi nimi skupina Kabát, Bára Basiková, Lucie Vondráčková nebo Michal David. Diváci budou mít během přímého přenosu také možnost zavzpomínat na Petra Dodala, který zemřel před pár dny a za normálních okolností by se na přípravě koncertu podílel. Jemu a Petru Mukovi, který nadaci také podporoval, zazpívají Helena Vondráčková spolu s Petrem Kolářem.

Setkání s Helenou Vondráčkovou je zároveň přání, které se splnilo jedné z vašich vyléčených pacientek Kateřině Vlasákové. Jak dlouho Helena Vondráčková s nadací spolupracuje?
Helena byla jednou z mála lidí, kteří se nebáli navštívit motolskou nemocnici a poprvé šla se mou na dětské onkologické oddělení už před několika lety. Chovaly jsme tam spolu miminka a prošly celé oddělení. Já si její pomoci velmi cením. Podle mě jsou umělci lidé, kteří mají obrovské srdce, ale to srdce mají citlivé. Když dokáží zvládnout návštěvu takhle těžce nemocných dětí, je to pro ně určitě daleko náročnější zásah do psychiky než pro běžného člověka.

Sama navštěvujete nemocné děti pravidelně. Setkáváte se později i s vyléčenými pacienty?
To víte, že ano, potkávám zdravé i nemocné, jak to v životě přijde. Ještě obtížnější je, a já jsem za to ráda, že mě rodiče vyhledají, když jim umírá dítě. Já s nimi vždycky hodiny a hodiny mluvím, například po telefonu.
Stalo se mi to opravdu mnohokrát, až jsem měla sama ze sebe špatný pocit, že jim nedokážu nijak pomoct. Povídala jsem si o tom s jedním farářem, i když jsem jiného vyznání. A on mi řekl: "Ty jim pomáháš už tím, že máš stejnou životní zkušenost a že s nimi mluvíš." Takže díky němu mohu říct, že dnes už z toho mám přece jen trochu lepší pocit.

Většina lidí je při setkání s nemocí váhavá a neví, jak se k ní postavit. Jak se má člověk chovat k nemocnému dítěti?
Nejlepší je chovat se úplně normálně, jako kdyby to dítě sice nebylo zdravé, ale mělo angínu, chřipku nebo zápal plic. Chovala jsem se úplně stejně ke své dceři a myslím si, že to je dobrý přístup. Samozřejmě je rozdíl, když je dítě malinké, předškolák, nebo holčička, které je šestnáct sedmnáct, chce se líbit klukům a nemá vlasy. Nebo kluk, který nemůže hrát fotbal nebo hokej, chce jít s klukama, ale kouká se na ně z okna, protože je nemocný. Všechno hodně záleží na rodině, jestli se dokáže semknout a tomu dítěti pomoci. A hrozné je, že bohužel velké procento rodin se kvůli této tragické zkušenosti rozpadá, že to prostě jeden z partnerů neustojí.

Čekala bych spíš opak, že se rodiny semknou.
Buďto je to semkne, anebo úplně rozdělí. Každý jsme jinak psychicky silný, každý jsme jinak nastavený. Máme různé životní zkušenosti, všechno je rozličné a na tom hodně záleží.

Berete s sebou někdy do nemocnice svého syna Jakuba?
Beru ho s sebou, v nemocnici jsem s ním byla několikrát. Nejvíc ho zajímá herna, kde si chce hrát s hračkami těch dětí. Nejraději by si vždycky ještě něco odnesl a říká: "Proč to dáváme těm nemocným dětem?" Já odpovídám: "Kubíčku, protože jsou hrozně nemocný a tak..." Pokoušela jsem se mu vysvětlit, že měl sestru, která měla hrozně zlou, těžkou nemoc a na ni umřela. A on mi na to řekl, že to není pravda, protože malé děti neumírají. A to je ta hezká dětská pravda a děti to tak berou. Bohužel je i umírání realita a nemělo by to tak být. Víte, jak bych byla šťastná, kdyby tahle práce nebyla potřeba?

Veřejnost oslovujete velmi originálními kampaněmi. Reagují lidé spíš na veselou dortovou bitvu, nebo na fotky nemocných dětí s pomalovanými hlavičkami?
Myslela jsem si, že daleko lépe lidi reagují na pozitivní kampaň, ale není tomu tak. Daleko větší úspěch měly právě fotky nemocných dětí. Bohužel ten chlapeček s fotbalovým míčem na hlavě, Zdeněk, vloni umřel a to je mi hrozně líto, protože když pak vidíte fotku toho dítěte, vzpomenete si, jak ho focení bavilo a uvědomíte si, že už není mezi námi... O to drsnější tahle kampaň samozřejmě pro nás pro všechny je.

Kdo vytváří kampaně pro Kapku naděje?
Tu kampaň s hlavičkami vymyslela a zrealizovala fotografka Lucie Robinson. Letošní kampaň "Aby děti mohly zlobit" je prací reklamní agentury Leagas Delaney Praha. Patří k ní i televizní spot s dortovou bitvou, který miluji. Udělal ho Jakub Kohák.

Kdo tvoří většinu vašich sponzorů?
Jsou to soukromé společnosti i běžní dárci, kteří posílají peníze na konto Kapky naděje. A jsou to právě i lidé, kteří reagují na kampaň, to znamená, že posílají DMS v rámci televizního vysílání.

Pocítili jste finanční krizi na úbytku podpory?
Myslím, že loňský rok trošku ano. Uvidíme, co přinese rok 2011.

Jakou část vašich příjmů tvoří ony "třicetikoruny"?
My jsme v počtu DMSek na druhém místě mezi neziskovými organizacemi. Lidé na Kapku naděje reagují a peníze opravdu posílají. Vážím si toho a musela jsem za to opravdu zaplatit. Charitě bych se však nejspíš věnovala i tak, protože pomáhám ráda. Neumím pomoct sama sobě, ale to k tomu patří, víte?

Co byste řekla někomu, kdo se rozhoduje, jestli poslat DMSku?
Myslím si, že divák to uvidí a posoudí sám, já jako člověk, jako Vendula Auš Svobodová, nemůžu ovlivnit jeho rozhodnutí, apelovat, prosit. Musí sám věřit, že opravdu pomáhá.

zdroj: www.denik.cz, Barbora Vaníčková

Uplynuly čtyři roky od sebevraždy jejího manžela, slavného hudebního skladatele Karla Svobody (†68). Společně se synem Jakubem (5) se proto vrátila k manželovu hrobu, kde jí Kubík položil otázku, na jejíž zodpovězení už čtyři roky sbírá sílu a hledá slova...

Na včerejší opakovanou cestu do Jevan se Svobodová spolu Jakubem vydala krátce po 11. hodině. V říčanském květinářství, které vlastní napůl s kamarádkou, ještě vyzvedla smuteční květiny a pak už plna nervozity, bolesti a očekávání synových všetečných otázek vyrazila směr jevanský hřbitov.

První kroky vedly k hrobu Venduliny dcery Klárky (†4), která v roce 2000 zemřela na leukemii. Zde Svobodová nejdříve zapálila svíčku a položila květiny. "Kdo tu leží, mami?" zeptal se bezelstně malý Kubík.

"To je přece ta, jak jsem ti o ní říkala. To je tvoje sestřička," odpověděla Vendula a stěží v tu chvíli zadržovala slzy. Její jediné přání bylo, aby se synek už na nic neptal. Byť se mu dříve snažila všechno vysvětlit, v tuhle chvíli by víc nezvládla.

Kuba hrob sestřičky pohladil a po chvíli oba zamířili k hrobu táty Karla. "A kdo leží tady?" pokračoval evidentně nic netušící Jakub, a zasáhl tím zjitřenou duši slzící Venduly. V tu chvíli už svůj smutek neovládla. "Kubíčku, nech toho!" napomenula ho, rychle položila květiny, zapálila svíčku a z jevanského hřbitova odešla.

Zdá se, že v sobě ještě sílu na to, aby synovi řekla pravdu o jeho otci Karlovi, nenašla. Malý tak žije v domnění, že jeho tátou je Vendulin současný manžel Patrik Auš...

zdroj: www.ahaonline.cz, autor: Lukáš Vltavský